Daniela Kristen
(Mokoš)

MÁMENÍ

V popůlnočním čase

Za zvláštního ticha

Ve své jasné kráse

Růže která píchá.

Tu hnou se stíny kupředu

Ni hlasu slyšet není

Příběh nyní upředu

O šíleném omámení:

Co rok k roku se přičítá

Od samého počátku

Vrba si to vyčítá

Kvůli jednomu děvčátku.

Že bez hlesu naslouchala

Pláči děcka toho

Že slzy téci nenechala

Že nedala jí mnoho.

Už dávno se to stalo

A kdoví jestli snad

Tu děvčátko se ptalo

Kdo ukojí její hlad?

Zda bude moci jíti

Aniž by klopýtala?

A odpovědi míti

Ni by se stále ptala?

Zda růže kvést budou

Aby trnem bodaly

Tuhle dívku hrdou

A tajemství tak vydaly?

Pro tajemné podloubí

V němž ji předci čekají

Bude muset do hloubi

Nic zadarmo nedají.

Tak – dávno se to stalo

A zřejmě je to tak

Že stvoření to vstalo

A nakreslilo znak…

Malé vzácné znamení

Jež klíčem k bráně jest

Šílené odvěké mámení

Prokouknout osudu lest…

Věnováno všem bytostem, jež jsou neustále se mnou;

Věnováno všem bytostem, jež jsou neustále ve mně;

Věnováno všem bytostem, jež naslouchají;

UVÍTACÍ

Temný les tě volá, ty víš,

tvář ti bělá, vlas nezkřivíš

tvoru jedinému, jenž tě

neopustí…

Co ty mu dáš, když ti poví,

kdo tak krutě v lese loví,

kdo tam slepě bídu seje

dlouhý čas…

Dny se krátí, noc je štědrá,

vkládá tíhu na tvá bedra,

povstaň, sílu v sobě najdi

naposled…

Neochvějně zvedni hlavu, staň se paní všeho davu,

les tě za to v pase sevře

dočista…

Povstaň,

ještě jednou,

no tak zkus to…

Zabolí to…

A tak kráčíš sama tiše, o vlcích se v knihách píše,

že jsou tvory, jenž tě

neopustí…

V cáry hadrů halíš sebe,

z té hrůzy tě strachem zebe,

už víš, kdo tu bídu seje

dlouhý čas…

Rukama kol sebe máváš,

o kořeny zakopáváš,

vstaneš, sílu v sobě najdeš naposled…

Větve se ti klaní k zemi,

jsi tu doma mezi všemi,

les tě jemně svírá v pase

dočista…

Povstaň,

ještě jednou,

no tak zkus to…

Zabolí to…

VEVERKA

Našla veverka oříšek v lese,

teď si ho potají do skrýše nese.

Utíkej, veverko, času je málo,

přemýšlej, zda-li to za to stálo;

Padá mlha, noc se snáší,

a tobě pod kožíšek strach vnáší.

Už slyšíš kroky, něco tu je,

veverko malinká, to vlk vyje…

MALUJ!

Pozvedni chladný zrak svůj

Vprostřed kruhu stůj

A maluj.

Maluj všechna zákoutí lesů

Maluj a neděs se ztracených běsů

Načrtni trojspřeží vlčích siluet

Načrtni ten správný amulet.

Amulet na prsou hrdě svírej

Vzhlédni, do kůže hrotem vrývej

Co dávno již ve snech slýcháváš

A nebesa, zem, teď otevřené máš.

Ty vykroč směrem vytčeným

Vykroč s prstem vztyčeným

A ukaž, kam vede cesta tvá