Portrét Vlada

Přichází tajemná noc úplňku

ta noc je jak temná symfonie

stříbrný měsíc stoupá nahoru

večerní rosu z listů keřů pije

ty bledá luno s tváří muže

pomoz mé smutné tiché duši

osvětli bílou září její kouty

a dej zhojit tomu co jí kruší

stříbrná luno, ty víš dobře

že kdo se v mém srdci vyzná

tak ví, že vězí v něm dávno

jen jedna jediná podobizna

všechno kolem už dávno spí

temná noc,temný svět a vánek

oči tvé jsou jak kámen chladný

chci zrušit tvůj věčný spánek

dívám se do tváře portrétu

volám tě, vrať se zase zpět

z temného hrobu země černé

vrať se zpátky z mrtvých cest

tvá tvář a oči na té podobizně

a obočí jak černý noční pták

dlouhé vlasy tmavé jak peklo

to peklo je prý tvůj rodný znak

však žádné volání nepomáhá

ani můj pláč prostý a zoufalý

shlížíš na mě zhůry obrazu

a tvé oči mrtvé zatím zůstaly

V náručí Nosferatu

V náručí mě objímáš má temná lásko

tělo tvé na dotek tak hrozně studí

ležíme teď spolu na loži milostném

spím s rukou položenou na tvé hrudi

v dnešní čarodějné snové noci

já zažila tvé žhavé vzplanutí

jsem už navěky věků jen tvá

jsi mé věčné temné prokletí

jsi snad sám ďábel nespoutaný

máš v sobě jeho sílu,moc a žár

tys ubránil se nekonečné smrti

když do tebe zaťala svůj spár

nebo ďábel sílu za duši ti dal

jsi jak mocná řeka rozbouřená

tvůj život je jak temné rekviem

tvým průvodcem luna zkrvavená

já někde v hloubi duše své

nemám strach z tvé čaromoci

i mé srdce říká stále totéž

vím že nezahynu této noci

cítím vůni krve v tvých ústech

vlčí vůní voní růže z Jericha

ta vůně obojí zastřela mé oči

přes které stín noci pospíchá

dal jsi mi část své krve černé

ta krev v mém těle už zajala mě

teď jsi navždy mnou a já tebou

pokleslo tou tíhou moje rámě

tou krví jsi mi poslal dávné duše

všech mrtvých s nimiž jsi kdy byl

i duše všech tvých milovaných

s kterými jsi v minulosti krátce žil

ve svém žhavém objetí této noci

jen pro mě jsi zpíval píseň tajemnou

v náručí tvém jsem královna temnot

a lilie černá je teď květinou mou