Jenny Nowak – Jsem stará konzerva
Rock & Pop 1/2005, str. 90

Mluví se o tobě jako o vampyroložce. Jaké to je, být největší českou odbornicí na upíry?
Jo, nestěžuju si, děkuju za optání. To se na mě třeba obrátí z nějakého časopisu, že by pro článek potřebovali vyjádření, jestli „kostra staré ženy, pravděpodobně hrbaté, která byla nalezena při výkopech poblíž Pražského hradu s nožem po boku“ může být upír. Já se zamyslím, řeknu, že… to… asi ne, a je to. Taky mi ovšem píšou skuteční upíři. Tys nevěděla, že jej jich plný internet? Nadávají mi, že se skoro ve všem těžce mýlím a se svými teoriemi že jsem úplně vedle, protože všechno je prý dočista jinak. Tak nevím.

Máš svůj oblíbený upírský film? Kdyby ti někdo nabídl zfilmování některé z tvých knih o Draculovi, přijala bys s radostí nebo s obavami?
Počkej, ty víš, že mám v šuplíku scénář, který jsem minulý měsíc konečně dopsala? I když ten vlastně není o mém oblíbeném hrdinovi, ale o upírech z Čelákovic: Jiná rasa. Nějakého bohatého producenta asi neznáš, co? No nic, jen jsem se ptala. A ten oblíbený film… O mně je známo, že jsem stará konzerva a staromilec, takže u mě asi nikdo nepřekoná černobílé filmové zpracování Draculy z roku 1931 s Belou Lugosim v hlavní roli.

Hrdinou většiny tvých románů je kníže Vlad Dracula, potažmo vampyrismus. Máš v plánu pustit se i do jiných témat?
Úplně asi tohle téma neopustím nikdy, někdo se mi jednou smál, že už je to něco jako obchodní značka, že se v každé mé knize musí objevit alespoň jeden upír. Takže i když se teď pokouším zase jednou na papíře „odcestovat“ do starého Egypta a ještě dál, je už předem jasné, že nějaký takový příjemný tvor mě bude doprovázet i tam.

Napsala jsi knížku, která pro některé tvé fanoušky byla trochu šokem. Je to Čarodějka po česku… tenhle „soubor čarodějnických rad pro život“ má prý velký úspěch u ženských čtenářek, dokonce jsi založila klub čarodějek…
No a proč ne? Je přece známo, že všechny ženský jsou pěkný čarodějnice, takže už bylo načase. A pořád máme v klubu spousty volných míst… ale to už by asi byla nedovolená reklama, co? No, prostě, čarodějnic není nikdy dost!

Jaká hudba tě oslovuje? A jaká by se líbila Draculovi – co třeba metal?
Jaképak „líbila by se“? Snad „líbí“, ne? Nevíš, že upíři jsou nesmrtelní? Ale jinak tě, jakož i všechny metalisty, i když to jsou milí chlapci, asi zklamu. Knížeti temnot samozřejmě nejvíc vyhovuje gothic rock, z českých kapel jmenujme třeba XIII. století. Potom máme ještě rádi Wolfiho Mozarta, rockera své doby, a středověkou hudbu – jak jinak?

Dáš mi nějaký dobrý literární tip? Který autor je blízký tvému srdci?
Tak to ti můžu říci úplně přesně: vždycky ten, který momentálně leží na mém nočním stolku. Ke knihovně je to odtamtud tak dva metry, ostatní jsou logicky vzdálenější. Momentálně tam leží Dan Brown, předtím Henryk Sienkiewicz… U mé intelektuálské rodiny jsem ale za černou ovci, protože čtu úplně všechno, co mi přijde pod ruku, včetně červené knihovny. Hrůza.

Jenny Nowak
Ošetřovatelka koní a později chovatelka exotických zvířat v zoologické zahradě napsala svůj první román Nemrtvý (1994), když propadla zájmu o magii a vampýrské mýty. Kniha slavila na české fantasy scéně úspěch a Jenny Nowak začala brát spisovatelství profesionálně. Následovaly další upírské romány Dračí krev (1995), Stín anděla (1997), Jiná rasa (1997), Trůn pro mrtvého (2000), Rozesmátá smrt (2002). Zatím poslední knihou z volného draculovského cyklu je Krvavé býlí (2004). Výjimkou z jejího oblíbeného tématu jsou dva egyptské romány Smích šakalího boha (1998) a Pláč prokletého krále (1999), na nichž spolupracovala se svou dcerou Katrin. Nadále se aktivně zajímá o magii, a to jak teoreticky, tak v praxi. Je autorkou knihy Čarodějka po česku – slabikář pro spokojené, věčně mladé kouzelnice (2004) a zakladatelkou českého Klubu čarodějnic. Pokud okolnosti dovolí, ráda cestuje po Transylvánii. Jinak ovšem žije a pracuje v Praze.